Možnosti utváření a rozvoje klíčových kompetencí při činnostním stylu výuky
"Nechť není na první dosud neupevněné stavěno nic nového."
J. A. Komenský
Dovolte nám ve stručnosti nastínit některé postupy a strategie používané na 1. stupni ZŠ, které považujeme při rozvoji jednotlivých klíčových kompetencí za nejvýznamnější:
Kompetence k učení
Pro rozvíjení této kompetence u žáků v 1. - 5. ročníku je třeba:
* pokud je to možné, dát všem k učivu vždy konkrétní názor (pomůcku), aby bylo učivo žákům předkládáno s využitím co nejvíce smyslů, zejména zraku, hmatu a sluchu;
* nechat žáky individuálně s názornými pomůckami manipulovat, pozorovat, třídit a rozlišovat;
* dbát, aby každý nový činnostní postup měl určitý didaktický cíl, přivést žáky k úvahám o problému, k vyjádření vlastních závěrů, k znovuobjevování poznatků;
* klást důraz na porozumění učivu a návaznost mezi jednotlivými poznatky;
* snažit se podporovat čtení s porozuměním;
* nechat žáky vyjadřovat se k přečtenému textu a stručně vyprávět jeho obsah;
* dát příležitost k využívání žákovských zkušeností ve výuce;
* klást na žáky v učivu přiměřené nároky, vést je k dobrému zvládnutí základního učiva a dát jim k tomu takový časový prostor, který zohledňuje individuální schopnosti jednotlivých žáků;
* podporovat sebedůvěru žáků v jejich schopnostech;
* upozorňovat na konkrétní využití vědomostí a dovedností v životě;
* vést je k sebehodnocení a pochopení, proč se danému učivu učí;
* vytvářet návyky k pozdějšímu samostatnému učení;
* domácí úkoly směřovat k procvičování učiva, které žáci ve škole zvládli;
* individuálně vést žáky k získávání poznatků i z jiných zdrojů, než jsou školní materiály.
Kompetence k řešení problémů
Činnostní učení je založeno na předkládání problémů a úkolů ke konkrétnímu řešení každým žákem, dbá se na to, aby se žáci v úkolu orientovali, přitom:
* žáci třídí, rozlišují, seskupují, přidávají i vyřazují určité pojmy, pomůcky nebo připravené kartičky s údaji vzhledem k tomu, co mají sledovat;
* podle svého uvážení žáci na základě uvedených činností nacházejí shodné, podobné nebo naopak odlišné znaky;
* postupujeme od jednoduchých problémů ke složitějším;
* na základě pochopení žáci sami navrhují a provádějí obměny činností;
* objevené poznatky aplikují v obdobných situacích, které sami vymýšlejí, mají možnost využívat své dosavadní individuální poznatky, dovednosti a zkušenosti;
* podle jejich schopností podporujeme účast žáků v různých soutěžích, zvláště tvořivých, to znamená takových, kde je třeba uvažovat a hledat nové způsoby řešení úloh nebo zpracovávání údajů;
* žáky vedeme k tomu, aby se nedali odradit případným nezdarem, došli ve své činnosti k závěru, našli řešen;
* různé závěry, řešení a rozhodnutí necháváme žáky obhajovat;
* umožňujeme žákům vyhledávání nových informací, jejich třídění i propojování s učivem.
Kompetence komunikativní
K rozvíjení této kompetence poskytuje činnostní učení ve všech vyučovacích předmětech v 1. a 2. období mnoho vhodných příležitostí, jelikož je s každou činností spojena komunikace mezi žáky navzájem i mezi žáky a učitelem. K utváření této kompetence je nutné:
* nechat žáky při každé činnosti hovořit o pozorovaném jevu nebo o vlastním způsobu řešení daného úkolu;
* přijímat často neodborně vyjádřené žákovské názory, upřesňovat je, vyjadřovat uspokojení nad správnými závěry žáků a povyšovat je na objev;
* umožnit žákům hovořit o poznaných souvislostech a zkušenostech z jejich života;
* dávat žákům prostor k vyjádření vlastního názoru;
* učit žáky naslouchat názorům spolužáků, využívat možností o názorech diskutovat, respektovat se navzájem;
* zkusit hovořit o pozorováních v přírodě, o zajímavých poznatcích z četby nebo ze sledování naučných pořadů;
* do výuky českého jazyka zařazovat jednoduchá mluvní cvičení na zvolené téma;
* v matematice vymýšlet slovní úlohy, otázky, vyvolávat se mezi sebou navzájem;
* hovořit o postupu ve složitější početní úloze, zkusit druhým poradit s řešením, ptát se mezi sebou na problémy v učivu;
* ve výtvarné a hudební výchově nechat žáky pokusit se vyjadřovat dojmy z uměleckého díla.
Kompetence sociální a personální
Individuální činnosti zařazované do výuky jsou střídány činnostmi žáků ve dvojicích nebo ve skupinách, to vyžaduje spolupráci, vzájemnou domluvu a respektování se navzájem.
Proto dbáme na to, aby:
* se žáci podíleli na stanovení pravidel pro práci v různě velkých skupinách a aby tato pravidla respektovali;
* se učili vzájemné toleranci a zodpovědnosti za plnění dílčích částí společného úkolu;
* v případě potřeby dokázali požádat o pomoc a sami byli ochotni pomoc podle svých možností poskytnout;
* vzájemná komunikace byla vedena v příjemné atmosféře. Tomu mimo jiné napomáhá i vhodné oslovování žáků mezi sebou.
Kompetence občanská
Činnostní učení prolíná výukou všech předmětů, žáci cítí sounáležitost s třídním kolektivem, neboť jsou často ve vzájemném hovoru, dotazují se navzájem, diskutují o řešení problémů, vyprávějí si různé zkušenosti atp. Tento ráz výuky vede žáky:
* k vzájemnému slušnému chování bez hrubostí a násilí;
* ke snaze si mezi sebou pomáhat, uznávat se a oceňovat nápady druhých;
* ke snaze o co nejlepší plnění povinností i uvědomování si vlastních práv.
Žáci pak také snáze respektují témata vztahující se k péči a ochraně jejich zdraví.
Kompetence pracovní
Tato kompetence se při činnostním charakteru výuky rozvíjí ve všech vyučovacích předmětech spolu s pracovními činnostmi, které podporují tuto výuku. Zaměřujeme se na:
* dosažení zručnosti žáků při práci s různými materiály, provádění činností a pokusů, udržování pořádku na pracovním místě, systém v ukládání pomůcek a nářadí;
* samostatnou přípravu jednoduchých pomůcek pro výuku vedenou žáky;
* dodržování zásad bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech;
* poznávání různých oborů lidské činnosti, jejích výsledků a významu pro ostatní lidi.
V moci každého učitele je pozitivně ovlivnit velké množství žáků a jejich prostřednictvím mnoho dalších lidí. Pokud dá učitel žákům možnost vykonávat smysluplné činnosti, nechá je samostatně se rozhodovat a projevovat a pokud žáci rozumí, čemu a proč se učí, mohou se jednotlivé klíčové kompetence utvářet v souladu s přirozenými schopnostmi a zájmy žáků. Takoví žáci jsou spokojení, šťastní a v praktickém životě dávají přednost "dobru před zlem". Postupně se učí naslouchat, uvažovat, vyjadřovat své myšlenky, komunikovat, vyhledávat a třídit informace, samostatně řešit problémy a zodpovědně se rozhodovat. Mnohaletá pedagogická praxe nám jednoznačně potvrdila, že činnostní postupy učení by měli ve výuce používat všichni učitelé, kteří usilují o to, aby ve škole vládl zdravý rozum, pocity štěstí a dobrá nálada.
